Naše aktivity pro zachování výskytu užovky Zamenis longissimus na její jedinečné lokalitě v západních Čechách

Projekt Zamenis je podporován Českým svazem ochránců přírody v rámci programu "Ochrana biodiverzity"

Abstrakt:

Zamenis longissimus (dříve Elaphe longissima, ještě dříve Coluber longissimus) – užovka stromová (dříve Aeskulapova). Vyskytuje se v západních Čechách a ve východním pohraničí se Slovenskem a Rakouskem České republiky. Je řazena mezi druhy kriticky ohrožené a vztahuje se na ni zvýšená zákonná ochrana.

Tento referát se vztahuje k izolovanému ostrůvkovitému výskytu v západních Čechách. Jeho původ je předmětem současného výzkumu – buď se jedná o transfer koncem 19. století, nebo relikt posledního interglaciálu, kdy byl druh rozšířen až k Baltickému moři.

Zdejší výskyt je stanovištěm a zejména rozmnožováním téměř zcela vázán na antropogenní útvary a žije spíše synantropně než v přírodním prostředí. Mezi obyvateli i rekreanty je had oblíben a spontánně chráněn.

Důsledkem je etologická adaptace hadů, u některých zcela vymizela útěková reakce při setkání s člověkem, je možno se jich i dotýkat, aniž na to reagují.

Ohrožení a ubývání populace souvisí hlavně se zánikem tradičních forem zemědělství. Dobrovolní ochránci přírody se snaží výskyt udržet budováním umělých stanovišť, líhní a zimovišť a instruktáží místních obyvatel, z nichž byl vytvořen „Klub přátel Eskulapů“

Plné znění referátu:

Areál souvislého rozšíření Zamenis longissimus, známého jako Aeskulapův had a symbol mediciny má severozápadní okraj na jihovýchodních hranicích Moravy. V Čechách existuje u západních hranic jediný izolovaný ostrůvkovitý výskyt poblíž Karlových Varů. Druh je u nás řazen mezi kriticky ohrožené a vztahuje se na něho odpovídající zvýšená zákonná ochrana. Pro přežití jeho izolované populace jsou však významné jiné okolnosti.

Původ tohoto izolovaného, ale místy kdysi překvapivě hojného výskytu je prozatím nejasný. Podle údajného záznamu knihovníka rodu Buckvoyových z konce 19. století byl zde tento had introdukován řeckým obchodníkem Avramidesem jako prostředek biologického boje proti hlodavcům. V poslední době se však objevily informace o výskytu "eskulapek" z doby dřívější, než doba výskytu pana Avramidese. Většinou je však považován za relikt nejteplejšího období současného interglaciálu, kdy byl rozšířen až k Baltickému moři. Na druhé straně je obtížné v případě akceptování reliktové verze vysvětlit původ tradiční zcela neobvyklé náklonnosti místních starousedlíků k těmto hadům - pokud došlo k vysazení, patrně by spadalo do doby ještě dřívější, (údajně je Římané vypouštěli v místech zakládaných lázní) což je ale ještě méně pravděpodobné, takže se asi nakonec bude jednat přece jen o výskyt původní.

Mezním mikroklimatickým faktorem je kromě vhodného zimoviště hlavně možnost využívat pro reprodukci substrát teplejší, než odpovídá místním přírodním podmínkám. Hadi zde tradičně kladou vejce do hnojiště u koníren, případně hromady kompostu a pod. materiálů, zahřívaných osluněním a tlením substrátu.

Žijí převážně synantropně ve stájích, na půdách, senících, sklenících, skládkách dřeva, starých zídkách. K pozitivním faktorům patří přátelský vztah většiny obyvatelů k tomuto druhu a jeho ochrana před sběrateli a obchodníky. Také ho dobře rozeznávají od jiných hadů. Existují zde i pokusy si je vysadit na své zahrádce, když se spontánně neusídlí. Tento vztah má svůj výrazný důsledek i na druhé straně v etologii hadů: řada jedinců nemá při setkání s člověkem vůbec žádnou útěkovou reakci, je možno se jich i dotýkat, aniž jim to vadí.

S nástupem mechanizace a zánikem tradičních forem hospodaření nejvýznamnější podmínky přežití rychle ubývají, a tak od poloviny minulého století početnost populace prudce klesla. Proto zde naši členové začali aktivně pomáhat přežití druhu managementem existujících solárií, stanovišť, líhní a zimovišť, odstraňováním stínící vegetace, postupně i budováním samostatných víceúčelových útvarů, sloužících jako refugia a rezervoáry reprodukce. K tomu účelu byla po rekultivaci adaptována také bývalá rozsáhlá divoká skládka, byla vyhlášena jako “Přechodně chráněná genofondová plocha”, bylo na ni navezeno několik tun kamene z lomu, hnůj z konírny a stará sláma. Těmito materiály byly zakryty také vybagrované jámy pro přezimování a plocha oplocena proti pytlákům, vykrádajícím tyto hady pro obchodní účely. K dalším aktivitám patří osvětová činnost – novousedlíkům a rekreantům poskytujeme nejdříve základní informace, ze starousedlíků a vstřícných rekreantů vytváříme “Klub přátel Eskulapů”, dodáváme jim instruktážní písemnosti a produkty našeho videostudia “Poznej a chraň” – zejména tituly “Aeskulapův had” a “Poznej a chraň naše plazy”.

Autor referátu: Ing. Jiří Haleš